přesně změřili, zdigitalizovali staré výkresy
a přenášeli na ně míry, které na reálném domě
byly.
JAK SE DÍVÁTE NA HODNOTU REPLIKY?
KDYŽ NĚKDO KUPUJE VETERÁNA Z ROKU
1960, TAK ŘÍKÁ, ŽE JE TO ECHT ORIGINÁL.
A POTOM VZNIKNE REPLIKA, KTERÁ JE
TECHNICKY NA VÝŠI, DESIGNOVĚ A ROZMĚROVĚ STEJNÁ NA MILIMETR, A SPOUSTA
LIDÍ ŘÍKÁ, ŽE TO NEMÁ ŽÁDNOU HODNOTU. JAK VNÍMÁTE POMĚR MEZI ORIGINÁLEM A KOPIÍ?
Jsou dva pohledy. Jeden říká, že aby to bylo
památkově cenné, musí se zachovat vedle
vnějšího vzhledu i veškerá původní substance,
cihly a podobně. Já se však na to takto nedívám v momentě, kdy by enormní náklady
na sanaci znamenaly, že dům ve finále zcela
zchátrá. Pro mě je důležité, že vila byla postavena na určitém místě, v jasných proporcích
a členění, materiálech, detailech a takto do
tohoto místa patřila. Z tohoto pohledu jsme
udělali vše, co jsme mohli udělat, abychom
Wiesnerovu vilu obnovili.
Ale stejně jako u těch aut, každá věc má svého
kupce. Někdo to pochopí a žije tím, pro někoho je sběratelství naopak úplně nepochopitelná záležitost. Hodnotná rekonstrukce veteránů
spočívá v jejich kompletním rozebráním
do posledního šroubku, nefunkční, chybějící
či dožilé součástky se odlévají znovu, je to
práce s kopiemi či repasemi jednotlivých částí.
V tom vidím analogii.
JAKÝ BYL ROZPOČET STAVBY?
Nevím, neznám ho. U téhle zakázky měl
rozpočet plně v gesci zástupce investora.
Nebyl stanoven pevný rozpočet, šlo o kvalitu
a investor to ctil, nicméně jednotlivá řešení,
prvky, materiály a vynaložené prostředky jsme
si samozřejmě museli vždy obhájit.
MŮŽETE UVÉST NĚJAKÉ OPRAVDU JEDINEČNÉ DETAILY?
Vypíchnul bych věci, které na první pohled
nejsou vůbec vidět. Dům je inteligentně řízený,
jsou tam například chladicí topné stropy, které
jsou skryty, a strop s historickými lizénami
či dřevěná obložení stěn vůbec nenapovídají
tomu, že jádro domu by mohlo být technicky
vyspělé. Co mnoho lidí možná nemusí docenit,
je právě to řemeslo – dřevěné obklady, kamenické práce, parkety nebo okna. Kdybych měl
vybrat něco, co je na vile nejsložitější,
tak jsou to určitě kvalitní dřevěná kastlová okna
36

udělaná podle dochovaného okna v obývacím
pokoji. V rámci našeho bádání jsme mimo jiné
našli, že do některých pozic byla použita
americká okna, která jdou vytáhnout nahoru.
Wiesner použil systém z Ameriky, který byl u nás
v té době pravděpodobně výjimečný. Proto,
že jsou tak všedně a nenuceně udělaná, nemusí
být jejich hodnota na první pohled vidět. Skříně
jsou také vyrobené tradičním způsobem, nejsou
tam žádné umělé pojezdy, ale dřevo na dřevo.
Nejkvalitnější a nenápadný je právě ten tradiční
způsob provedení. Jsme zvyklí na dojezdy
s písty, do všeho cvrnknout, ať se to zavře samo,
potichu s dobrzděním. Tohle je úplně jiný
způsob uvažování. V ateliéru děláme moderní
domy, proto pro mě na tomhle projektu bylo
nejcennější seznámit se s řemeslem a lidmi,
kteří ho opravdu ještě umí.
MEZI ZIMNÍ ZAHRADOU A OBÝVACÍM POKOJEM JE V PŮVODNÍCH WIESNEROVÝCH
PLÁNECH NAVRŽENA PROSKLENÁ STĚNA
– V KNIZE SE DOČÍTÁM, ŽE ZŘEJMĚ NEBYLA
REALIZOVÁNA. JAK JSTE K TOMU DOŠLI?
Zjistili jsme to, když jsme procházeli staré výkresy. Wiesner ji zkoušel v několika variantách,
na některých plánech byla, jinde bylo přegumováváno a měněno. Ve finále byl průchod
z hudebního salonu do zimní zahrady zcela
historizující obloukový a štukatérsky zdobný
v kontrastu s dobou vzniku a charakterem
domu. Stejně to bylo s krbem v přijímacím salonu, s jeho umístěním měl z nějakého důvodu
problém, takže najít tu ideální pozici a pojetí pak
zůstalo na nás. Obecně, k otvorům, které jsou ve
vile nepůvodní, jsme skutečně přistupovali jako
k nepůvodním a přiznali jsme je jako ocelové
s přerušeným tepelným mostem. Nejsou to
repliky kastláčů, nesnažili jsme se zamaskovat

nový otvor starým provedením. Všechno, co je
nové, je na vile přiznané, stejně tak i průchod
do zimní zahrady. Je moderní, ale zároveň tak
filigránský a výjimečný. V současnosti se hodně
hovoří o vztahu exteriér versus interiér. Jde
to krásně ilustrovat na vile Stiassni taktéž od
Wiesnera, která je nedaleko vily Münz. Je v ní
neuvěřitelný kontrast mezi interiérem a exteriérem. Je vidět, že vnějšek domu a kompoziční řešení byly už novodobé a bylo v nich
založeno na jinou cestu, ale interiér zůstal
ztěžklý a plný krucánků. Majitelé pravděpodobně chtěli použít to, na co byli v interiéru zvyklí,
že je reprezentativní, a s Wiesnerem už na tom
nespolupracovali, což samozřejmě nevíme.
HLEDÁNÍ PRAMENŮ PRO OBNOVU MUSELO BÝT NESMÍRNĚ ZAJÍMAVÉ. KDE SE
VŠUDE DAJÍ NAJÍT PŮVODNÍ VÝKRESY?
V archivu Stavebního úřadu, něco se dá najít
na Špilberku v muzeu nebo v Městském
archivu v Černovicích. Ideálním zdrojem
podkladů jsou Vodárny. Největší pomoc je
ale znát nebo najít někoho, kdo tam bydlel,
nebo jejich příbuzné či přátele, protože ti často
mívají i fotky a vzpomínky. Někdy to bývá velká
náhoda. U vily Münz bylo podkladů velmi málo
a vycházeli jsme z archivů.
OBECNĚ SE ŘÍKÁ, ŽE PROJEKTY ZE 30. LET
NEBYLY NIJAK SLOŽITÉ, BYLY TO SPÍŠE
SKICI, KTERÉ BY DNES STAČILY AKORÁT NA
STAVEBNÍ POVOLENÍ. ZNAMENÁ TO, ŽE SE
HODNĚ IMPROVIZOVALO?
V tehdejším stavebnictví byly výkresy poměrně
jednoduché, přehledné, dokonce kolorované,
takže člověk i teď na první pohled pozná,
co v té zjednodušené kresbě mysleli cihelným
zdivem, co byly betony, a dobře se v nich