David Židlický
(*1976, Brno, Česká republika)
Spoluzaložil spolek Česká Paralaxa
a fotoklub Etjud. Studoval fotografii na SUPŠ, FAMU a ITF. Fotografuje především architekturu, portrét,
průmysl a design. Zaměřuje se na
architekturu Ludwiga Miese van
der Rohe, Adolfa Loose,
Le Corbusiera, Philipa Johnsona
v Barceloně, Berlíně, Brně,
Cap Martinu, Krefeldu, Marseille,
New Yorku, Paříži, Praze. Propaguje
práci nejšpičkovější dostupnou
technologií – ať už analogovou,
nebo digitální. Trvá si na italském
espressu, gramodeskách,
atmosférických benzinových
motorech. Jeho fotografie jsou
například ve sbírkách architektury
RIBA v Londýně, MoMa v New
Yorku, Muzea města Brna.

Čekám svěží přístup skutečných lídrů, velká
díla, inspiraci pro širokou veřejnost. Také proto
se obracím k ikonickým dílům, která mám rád
a kterým rozumím. Považuji za důležité vmísit
je do aktuálního povědomí. Je to má cesta,
jak situaci táhnout k lepšímu.

se svou dívkou. A ta jeho dívka o něm mezi
řečí prohlásila: „Je to workoholik, jako všichni
Židličtí.“ V tom měla asi kus pravdy. David i já
jsme také workoholici, oba jsme zvyklí pracovat od rána do večera. A to je nezbytná podmínka k tomu, aby se dosáhlo určité kvality.

VŽ: To je důležité. Znovu a znovu připomínat
kvalitu a vracet ji zpět do aktuálního života.
Já bych ale, Davide, na to Česko tak přísný nebyl. Myslím ale, že David chce říct, že jej irituje
prvoplánovost a zjednodušování. Jeho práce
mají filozofické, sociologické a uměnovědné
aspekty. Tvorba není o tom, že někde něco
vidím a pak to přenesu na fotografii,
na plátno či do knihy. Hnacím motorem tvorby
je každodenní zkoumání problému z mnoha
stran. Odmítnutí prvoplánovosti a módnosti,
to je nám společné.

KVALITA JE V NAŠEM ROZHOVORU VELMI
FREKVENTOVANÝM POJMEM. Z TOHO LZE
LOGICKY USUZOVAT, DAVIDE, ŽE TVÝMI
ZÁKAZNÍKY JE SPÍŠE, ŘEKNĚME, OSVÍCENÁ SKUPINA LIDÍ.
DŽ: Mé práce jsou většinou velmi rozsáhlé,
a tak jsou často mými zadavateli instituce
a sebevědomé firmy, které mají možnosti
spolupracovat dlouho a široce. Další projekty
aktuálně tvořivě rozvíjíme s architekty a designéry, ale pracujeme s realitou jinak než pouze
v rovině klasické dokumentace postavených
staveb. Je to extrémně inspirativní! Rozsáhlejší
projekty jsou principiálně více promyšlené,
emotivní, ovlivňující, životné. Velkým zadavatelem práce jsem si však i já sám.

KROMĚ TOHO, NESE VAŠE PRÁCE JEŠTĚ
JINÉ SPOLEČNÉ PRVKY?
VŽ: Já to řeknu z jiného konce. Před nedávnem byl u nás v ateliéru můj prasynovec

LIDSKÝ URBANISMUS
- VÝJIMEČNOST
VSTUPU LUDWIGA
MIESE VAN DER
ROHE DO CENTRA
NYC A MATERIALITA
NYC, 2015

48

v hledáčku