54

foto: Tomáš Souček

kteří vědí, proč ten projekt chtějí
zpracovat právě od nás. Každou
novou výzvu se snažíme na startu
zanalyzovat, definovat si, pro koho
a jak má sloužit, nastavit si mantinely,
zadání a principy. A ty jsou pro
každý projekt jedinečné. Výsledek
je pro nás vždy překvapením, a to je
zábava. Jsme samozřejmě rádi, když
se náš rukopis odrazí na finálním
výsledku. Já osobně mám největší
radost, když ta první naivní skica
obsahuje všechno, co nakonec
obsahuje i ta realizace.
PRÁCE ATELIÉRU SAD JE
POMĚRNĚ, EUFEMISTICKY

foto: Michal Šeba

foto: Tomáš Souček

ŘEČENO, PESTRÁ. OD
PRODUKTOVÉHO DESIGNU,
PŘES INTERIÉRY, PRŮMYSLOVÉ
STAVBY, PAMÁTNÍKY, AŽ PO
REZIDENČNÍ PROJEKTY…
Právě s kolegy přepracováváme
firemní strategii. Dlouho jsme
se nechtěli vrhat do rozsahem
větších projektů. Soustředili jsme
se na adresného klienta. Udělali
jsme poměrně dost restaurací
a interiérů. Naší misí je dělat interiéry
i nadále. Ale hlavně do domů,
které navrhneme my sami. Chceme
dělat komplexnější, smysluplnější
architekturu.

O hračkách
a dětství
VY JSTE S VAŠÍ ŽENOU NAVRHLI
PŘED ŠESTI LETY NOVOU
KOLEKCI NAFUKOVACÍCH
HRAČEK, KTERÉ PO ČTYŘICETI
LETECH NAVÁZALY NA
IKONOMICKÉ HRAČKY
DESIGNÉRKY LIBUŠE NIKLOVÉ
A VÝROBCE FATRA NAPAJEDLA.
CO VÁS K TOMU PŘIVEDLO?
Hračky Libuše Niklové, buvol, slon
nebo kočka, jsou spojeny s emocemi.
Každý z nás má ve svém rodinném
albu svoji fotku a nafukovací hračky.
Za naším angažmá ve Fatře stojí
kurátorka Tereza Bruthansová, které
se podařilo dostat hračky do New
Yorku, do Muzea moderního umění.
To mělo v médiích určitý ohlas
a vznikla necertifikovaná sběratelská
edice. Do Fatry jsme se dostali díky
osvícenému řediteli a také proto, že
se ve Fatře zachovaly původní stroje.
Technologie totiž zůstala neměnná.
TAK VZNIKLA KOZA.
Když manželé Kozovi, tak koza. Po ní
přišel traktor a nakonec plachetnice.
S prvními dvěma hračkami jsme
strávili tři sta hodin v továrně – pátky
až neděle. Byla to nekonečná práce.
Neexistoval žádný software, žádné

3D modelování, žádná současná
metoda nefungovala. Nakonec
jsme zjistili, že musíme vytvořit
střihy v ploše, které se tvarují až po
nafouknutí. Největší past nastane
v momentě, když to nafouknete
a začne působit pružnost materiálu.
Než jsme udělali kozu, zplodili jsme
mnoho jiných zvířat. Byla to těžká
práce: principiální, sochařská.
NAKONEC SE KOZA A SPOL.
DOSTALY DO SÉRIOVÉ VÝROBY.
V kontextu mé tvorby je to výjimečná
věc. Nejenže jsem na tom dělal
s manželkou, což je sváteční
záležitost, ale nakonec – po velkém
trápení – jsme vyvinuli plachetnici,
která je výrobně velice jednoduchá.
Funguje i venku. Má spodní komoru,
do té se napustí voda – funguje
to místo kýlu a normálně plachtí.
Otestovali jsme ji na moři. Mě těší, že
to děti táhne ven. Že už se nejedná
pouze o dekorace, ale nabádá to
děti k aktivitě.
TŘEBA SE VAŠE KOLEKCE
STANE TAKÉ NADČASOVOU.
Podstata spočívá v tom, aby vznikla
věc, která má nějakou vizuální
hodnotu, že to může být objekt