Strana 73
71
KDYŽ V ROCE 2010 NA KONFERENCI K REKONSTRUKCI
VOJÁKA, KTERÝ COBY PŘÍZNIVEC MODERNÍ
VILY TUGENDHAT OZNÁMIL SVŮJ NÁLEZ ZTRACENÝCH
ARCHITEKTURY MEZI SVÉ ZÁPISKY VČLENIL I ZMÍNKU
MAKASSAROVÝCH PANELŮ, KTERÉ PŮVODNĚ TVOŘILY
O ODVOZU MAKASSAROVÉ STĚNY. OBJEKT, KAM BYLA
VE VILE PŮLKRUHOVOU JÍDELNÍ STĚNU, VZBUDILO TO
STĚNA PŘEMÍSTĚNA, PRÝ V DENÍKU, OZNAČIL.
U ODBORNÉ I LAICKÉ VEŘEJNOSTI DOSLOVA SENZACI.
NAVÍC TYTO PANELY BYLY VLASTNĚ VŠEM CELÁ LÉTA NA
OČÍCH A TO V MENZE PRÁVNICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ
MASARYKOVY UNIVERZITY.
„TO JE FANTASTICKÝ PŘÍBĚH, KTERÝ VŠAK NENÍ
PRAVDIVÝ,“ UVÁDÍ PO OSMI LETECH OD SVÉHO OBJEVU
VĚCI NA PRAVOU MÍRU MIROSLAV AMBROZ.
V MÉDIÍCH SE OBJEVILA ZPRÁVA, ŽE KUNSTHISTORIK
MIROSLAV AMBROZ VYPÁTRAL DENÍK NĚMECKÉHO
JAK TO TEDY BYLO
VE SKUTEČNOSTI?
Bylo by moc pěkné, kdyby se to
takto stalo, ale věci se v životě
dějí jinak. Často tím rozhodujícím
faktorem, který řídí naše životy, je
souhra okolností. A to je i tento
případ. Do menzy, kde ta stěna
byla, jsem se dostal čirou náhodou.
Důvod byl prozaický: šel jsem
tam na schůzku s jednou krásnou
entomoložkou.
NO VIDA!
Nikdy jsem tam předtím nebyl, v té
menze vzadu byl menší salonek,
kde byly stěny obložené dřevěnými
panely. Když jsem tam přišel, tak
jsem hledal očima pochopitelně
tu, kvůli které jsem tam přišel.
Přitom jsem si periferně všiml, že
to obložení stěn je z makassaru,
a na zlomek vteřiny jsem si říkal, co
to tady dělá a zda by to nemohlo
pocházet z vily Tugendhat. Jako
bláznivou myšlenku jsem to pustil
z hlavy a věnoval se důležitějším
věcem. Vzpomněl jsem si na to
znovu asi po pěti letech v noci, byl to
bezděčný impulz. Ráno jsem sbalil
foťák a vydal jsem se s ním do menzy.
Potom už jen stačilo dát přes sebe
novou fotografii se starým snímkem.
A sedělo to jako otisk palce.
TO BYLO KDY?
To bylo někdy roku 2007-2008.
Chodil jsem pak docela dlouho
s tímto tajemstvím, aniž bych to
někomu řekl.
JAK JE MOŽNÉ, ŽE STĚNA
BYLA OBJEVENA AŽ PO
TAK DLOUHÉ DOBĚ?
To je právě ono. Říkal jsem si, že
není možné, aby si jí od roku 1946,
kdy tyto prostory začaly sloužit jako
menza, nikdo nevšiml. Prošly tudy
desetitisíce lidí. A že byly doby,
kdy si to musel někdo pamatovat!
Třeba řemeslníci, kteří ty úpravy
za války dělali. Jednu dobu tam
chodili na obědy dokonce studenti
architektury a jejich profesoři. Jenže
ta stěna se považovala za ztracenou
a nikdo ji nehledal. Ani já ne. Já
jsem pátral po jiných věcech, po
stěně nikoliv. Nějaký novinář si pojil
dvě nebo tři informace a přestože
jsem se snažil uvést věci na pravou
míru, už to bylo venku a šířilo se
to samo dále. Všechno bylo ale
trochu jinak. Pravdou je, že jsem se
zabýval historií vily a protože jsem
měl tehdy trochu více času tak jsem
jej trávil v archivech. Zajímala mě
především nejméně probádaná
doba: tedy období po odchodu
Tugendhatových až do konce
Fotografie z menzy Právnické fakulty
s původními makassarovými panely.
války. Dokola se totiž opakovaly
historky o tom, že ve vile bydlel
průmyslník a konstruktér letadel
Willy Messerschmitt a jiné fámy.
Objevil jsem hodně neznámých
materiálů a zajímavých informací,
i když jsem toho většinu později
k ničemu nepoužil. V archivech
jsou uloženy úžasné poklady
a člověk si uvědomí, že za tím jsou
pochopitelně také tragické lidské
příběhy. Válka byla také jedna
veliká dobře organizovaná loupež.
O makassarové stěně jsem tam
však nenašel nic. Ale pravda je,
že jsem našel také skicák jednoho
německého vojína, který se zajímal
o moderní architekturu.
NO VIDÍTE, NA KAŽDÉM
ŠPROCHU, PRAVDY TROCHU.
Tedy, on byl vlastně Francouz, ale
musel narukovat do wehrmachtu
a poslali ho do Brna. Studoval
předtím v Německu architekturu
a věděl, že Mies van der Rohe navrhl
v Brně dům. Po válce publikoval
cenný text, který popisoval stav
domu v průběhu války. V tom článku
také píše, že ve vile fotil. Hledal jsem
někoho z jeho rodiny a náhodou
našel jeho syna, který žije v New