Strana 79
        
    
    
        
            
77        
pravděpodobně neslyšel. Ale už        
v pěti letech jsem věděl, kdo je to        
malíř. Rád jsem si listoval knihami        
o výtvarném umění, zjišťoval jsem,        
že existuje sochařství a malířství.        
A právě přes tato umění jsem se        
dostal k architektuře. Původně        
jsem chtěl být malíř nebo        
teoretik umění, ale pak mi bylo        
doporučeno, že pokud umím        
alespoň trochu kreslit, mám jít        
studovat architekturu. Tak jsem        
poslechl. Jaký je ale rozdíl mezi        
betonem a maltou, jsem již        
také věděl z předškolních let.        
KRÁTCE JSTE UČIL NA        
FAKULTĚ ARCHITEKTURY.        
JAKÝ JE VÁŠ POHLED NA        
MLADÉ STUDENTY TOHOTO        
OBORU A VAŠE O ŘADU        
LET MLADŠÍ KOLEGY?        
Opět jsme u toho. Jakýkoliv        
kategorický pohled znamená        
jediné: vyčlenit se. Myslím, že já        
osobně jsem byl po škole, jak        
to říct, nic moc. Všechno se to        
začalo spojovat až během života.        
Architekti jsou zralí hodně pozdě,        
ten proces získávání zkušeností        
trvá dlouho. Člověk se učí        
vyhodnocovat a dělat rozhodnutí,        
podle kterých ten který projekt        
jede dál. Samozřejmě, asi jsme        
uměli některé věci, které dnešní        
absolventi neumí, a oni zase        
ovládají dovednosti, které my jsme        
        
ani nemohli ovládat – třeba různé        
kreslicí techniky. Já uměl kreslit        
kotýrkou, to byly ty dva nožíčky,        
jak se do nich kapala tuš, a pak        
jsem se naučil rotringama. Ale to        
je pořád jenom a pouze technika.        
NEBUDEME SI NIC NAMLOUVAT,        
DNES JSTE JAKO ARCHITEKT        
V JINÉ POZICI NEŽ V DOBĚ,        
KDY JSTE ZAČÍNAL.        
NĚKDE JSEM ČETL, ŽE        
NYNÍ UŽ NEMUSÍTE DĚLAT        
KOMPROMISY A MŮŽETE        
TVRDĚ UPLATŇOVAT SVOJE        
VIZE. NECHCI, ABY TO        
VYZNĚLO NĚJAK ZLE, ALE        
VYUŽÍVÁTE SVÉ POZICE        
CENAMI OVĚNČENÉHO        
ARCHITEKTA?        
Pořád je to stejné. Dokonce když        
mám někdy pocit, že lidé okolo        
mají obavu z nějaké té kvazi        
autority, tak se snažím stáhnout.        
Mě tato silová pozice nebaví, ale        
to neznamená, že nejsem tvrdý. To        
jsem. A dost. Ovšem to už musím        
být přesvědčený, že neuhnout ani        
o milimetr je správné. To se netýká        
kupříkladu toho, jestli nějaké třeba        
okenní profily budou tenké nebo        
tlusté. V těchto kategoriích bývají        
viděny architektonické výhry či        
prohry. Dovedu dělat kompromisy.        
Stále přemýšlím o tom, co když        
to je špatně, dovedu prostě své        
názory přehodnotit. Zaťatý jsem        
        
Multifunkční aula Gong, DOV Ostrava, foto Tomáš Souček        
        
Kostel Nejsvětějšího Srdce        
Páně, Praha-Vinohrady,        
nová úprava liturgického        
prostoru, oltář,        
foto Petr Neubert