44

NOVINKY

EXTERIÉR

C E N T R U M H R U B É V Ý S TAV B Y

H E LU Z

Cihelná dlažba HELUZ
splnila kritéria památkářů.
Sehrála důležitou roli při rekonstrukci Pálffyovského paláce.

KAŠTANOVÁ — KŘIŽÍKOVA

Pálffyovský palác ve Valdštejnské
ulici v Praze na Malé Straně prochází
v posledních letech rozsáhlou
rekonstrukcí. V budově původně
barokního paláce probíhá mimo
jiné komplexní oprava značně
poškozeného krovu s výměnou
střešní krytiny z malého prejzu.

s vystupujícími historickými
masivními vaznými trámy působí
velmi vkusně a efektivně. Zároveň
splnila náročná kritéria památkářů
a památkového dozoru na stavbě.

Při odstranění skladby podlahy
v celé ploše půdy byl totiž zjištěn
havarijní stav stropních trámů
a rákosníků. „Z tohoto důvodu byla
provedena náročná statická opatření
s opravou a s výměnou masivních
trámů, které nebylo možné sanovat,“
vysvětluje autor projektu Ing.
Karel Sehyl a dodává: „Vzhledem
k tomu, že při plánovaném sejmutí
stávajících vrstev podlahy půdy
s dominancí stavební sutě se zbytky
dřeva nebylo možné použít zpět
všechny půdovky, byly původní
půdovky doplněny půdovkami
novými – cihelnou dlažbou Heluz,
která se barevností a rozměry nejvíce
blíží půdovkám stávajícím.“

PŘÍBĚH
PÁLFFYOVSKÉHO
PALÁCE

Cihelná dlažba HELUZ (200 x 200
x 30 mm) s přírodním povrchem
je kladena do vápenné malty.
V kombinaci se starými půdovkami

Původně barokní palác byl do
současné podoby přestavěn podle
projektu Františka Maxmiliána
Kaňky v roce 1712 Janem Josefem
z Valdštejna ze tří domů, z nichž
jeden patřil v letech 1660–1689
Maxmiliánu z Lamingeru,
proslulému Lomikarovi, kterého
vyzval na boží soud Jan Sladký
Kozina.
V roce 1723 palác přešel sňatkem
z Valdštejnů na Fürstenbergy,
z nichž Karel Egon zde v roce
1775 zorganizoval první zasedání
Učené společnosti nauk, a další
Fürstenberg, Max Egon, nechal
v roce 1854 sály ve 2. patře upravit

pseudorokokově. Do rukou Pálffyů
z Erdödu se palác dostal v roce
1885, ale už v roce 1902 ho prodali
státu. Od té doby tady postupně
působily různé státní instituce.
Po roce 1902 sloužil palác postupně
jako místodržitelský archiv
a stanice jízdní policie, po roce
1918 byl archiv změněn na archiv
ministerstva vnitra a zůstal do roku
1946. Po roce 1950 zde sídlilo
ministerstvo informací, později
ministerstvo kultury – mj. tu byla
některá pracoviště památkového
ústavu. Dnes zde sídlí jedna z částí
pražské konzervatoře a archiv
notového materiálu.

V roce 1952 byly pro ministerstvo
informací provedeny stavební
úpravy, především východního
průčelí, včetně úprav částí krovu
východního křídla a nároží.
Další stavební úpravy proběhly
v roce 1964, kdy byl dům spojen
s budovou č. p. 158 a vchod z ulice
změněn na okno. Stav objektů
paláce k roku 1832 je zachycen na
Langweilově modelu Prahy.
V 70. až 90. letech minulého
století byly na paláci prováděny
dílčí opravy převážně odstraňující
zatékání do střechy a opravy lokální
destrukce krovu hlavně v místě
zatékání.