79
VAŠÍM VELKÝM ŽIVOTNÍM
TÉMATEM JSOU CESTY, COŽ
SE OSTATNĚ ODRAZILO I VE
VAŠÍ REALIZACI V AREÁLU
PRAŽSKÉHO HRADU, TEDY NA
TUNELU JELENÍHO PŘÍKOPU.
Ten tunel otevřel v mých
myšlenkách velké téma spojování.
Přistihuju se, že o dispozicích
a urbanismu často uvažuju
jako o cestách, které jsou
nepříjemné i příjemné. Snažím se
vyhodnocovat kvalitu urbanismu
právě z hlediska trasování cest,
jejich rovnosti, vedení po terénu,
směřování někam a vztahování
se k něčemu. Dispozice domu
dělám vlastně stejně. Chodba
pro mě je prostě cesta, není
to spojovací koridor, není to
utilitární věc. Všechny ostatní
místnosti jsou k cestě přičleněny
nebo jimi cesta prochází.
Rozhodnutí o dimenzích chodby
je rozhodnutí o dimenzích cesty.

Rony Plesl loft, foto Tomáš Mach

SEM S NÍM.
Týká se ateliéru nebo možná
spíše showroomu designéra
a sklářského výtvarníka Ronyho
Plesla. Má tam betonovou
podlahu. Nechtěl jsem drsnou
industriální betonovou podlahu,
tak jsme se spolupracovníky
vymýšleli, jak ji zjemnit. Dohodli
jsme se, že na tu podlahu
nalijeme louži barvy eternal
– černou – naředěnou vodou
asi tak 1:25, a aby to nebylo
úplně černé, smíchali jsme ji
se štamprlí zeleného eternalu.
Vylili jsme louži na podlahu
a čekali do rána. Když louže
uschla, viděli jsme dobrý
výsledek. Takové věci mě baví.

JAK SI VLASTNĚ
PŘEDSTAVUJETE IDEÁLNÍ
INTERIÉR? CO BY MĚL
BÝT SPOJOVACÍ PRVEK
A NOSNÁ LINIE?
Já pořád nevím. Budu upřímný.
Rodina a vztahy prodělávají
turbulentní změny a já tak
nevím přesně, jak kdy reagovat.
Architektura pořád může lidi
spojovat nebo rozvádět, zkrátka
může vztahy řešit, ale stále nevím,
zda je univerzálně lepší
otevřený prostor nebo spoutání

do individuálních místností,
aby lidé měli kam utíkat. Je to
hodně individuální a pro každou
rodinu jiné. Pokud však dělám
vilku, snažím se tu rodinu co
nejvíce poznat. Je ale potřeba
podotknout, že návrh vily je něco
jiného než návrh rodinného
domku. Vila je více o prezentaci,
o egu pána nebo paní nebo
firmy, které tam hrají roli. Vily
jsou speciálnější disciplína než
byt nebo rodinný dům. Nicméně
vila je prototyp, to je něco jako
konstrukce formule 1. Bez nich
by nebyla bezpečná auta.
NECHCI BÝT VLEZLÝ, ALE
JAK JSTE POSTUPOVAL PŘI
NÁVRHU VAŠEHO DOMU?
Který dům myslíte? Ten
venkovský? Ten dům je po
prarodičích. Žil jsem v něm jako
dítě v 50. letech s prarodiči
i s rodiči. Ten dům se pořád
předělával. Osobně jsem
však do něj intervenoval tak,
že jsem spojoval místnosti
a vytvářel kontinuálnější tekutý
prostor. Ten mám hodně rád. To
vyhovovalo mé rodině. Ale pak
přijdou děti a vnuci a budou
chtít něco jiného. Líbí se mi,
když je možnost předělávání.

JOSEF PLESKOT
(*1952, Písek)
Vystudoval v roce 1979 FA ČVUT
v Praze, kde až do 1982 pedagogicky
působil. Do roku 1991 pracoval
v Krajském projektovém ústavu,
v ateliéru G-16. Ve stejném roce
založil architektonickou kancelář AP
ATELIER. Od roku 1997 je členem
Spolku výtvarných umělců Mánes
a v roce 2014 získal titul Architekt
roku, zejména za revitalizaci
postindustriální čtvrti Dolní oblast
Vítkovice. Mezi jeho oceňované
návrhy patří Ústředí ČSOB Group
v Praze-Radlicích, průchod valem
Prašného mostu na Pražském hradě
nebo projekt Generálního konzulátu
ČR v Mnichově.

JAK DŮLEŽITÁ JE PRO VÁS
VÍRA – V DOBĚ, KDY SE OD
NÍ LIDÉ ODKLÁNĚJÍ?
Víru v Boha jsem ze sebe
nevypudil ani ve věku, kdy jsem
byl nekriticky kritický k celému
světu. V období vzdoru. Nikdy
se to ve mně nezlomilo. Snad
proto, že víra v Boha předpokládá
věřit v člověka. A když věříte
v člověka, musíte věřit i v sebe.
Mám rád lidi i celý svět.

MOŽNÁ SKONČÍME ROZHOVOR
BANÁLNĚ, ALE ZAJÍMÁ MĚ,
KDE V SOBĚ BERETE TOLIK
POZITIVNÍ ENERGIE?
Možná v tom, že si uvědomuji
svoji omezenost. Já nejsem žádný
velký myslitel. Promýšlím věci jen
do určité hloubky. Když zjistím,
že dál nedovedu věci promýšlet,
je to můj strop nebo dno. Dál mě
něco nepustí, spokojím se s tím.
Samozřejmě se snažím hloubky
nebo těch výšek dosáhnout
– jsem na sebe náročný.
Už v mládí mi řekl jeden malíř,
ke kterému jsem chodil kreslit:
„Dávej si cesty delší, než jsi
stavu dojít, kdyby sis dával
kratší, ujdeš pár metrů.“

AP ATELIER
Architektonická kancelář, kterou
v pražských Holešovicích založil
v roce 1991 významný a uznávaný
český architekt Josef Pleskot. AP
ATELIER řeší širokou škálu zakázek
od rodinných domů přes veřejné
stavby až po rozsáhlé bytové,
administrativní a výrobní areály.
Kromě průchodu valem Prašného
mostu na Pražském hradě (cena
Brick Award 2004) je AP ATELIER
autorem například zastřešení
hospodářského dvora Nosticova
paláce pro Ministerstvo kultury ČR
a celé řady oceňovaných projektů
(finále ceny Miese van der Rohe,
Piranesi Award atd.).