INTERVIEW

37

JAKUB CIGLER

PŘESTOŽE SE NARODIL ZA ÚPORNÉHO SOCIALISMU, PODAŘILO SE MU TAKÉ DÍKY
UMĚLECKÝM KONTAKTŮM RODIČŮ STUDOVAT A SPOLUPRACOVAT VE VELKÉ
BRITÁNII S IKONAMI SOUDOBÉ ARCHITEKTURY A SVOU DALŠÍ PRACÍ NAVÁZAT NA
SVÉHO VELKÉHO UČITELE I PŘÍTELE JANA KAPLICKÉHO. UVÁDÍ, ŽE ARCHITEKTURA
NEDOKÁŽE BÝT ONE MAN SHOW, ŽE MUSÍ JÍT O VELKOU TÝMOVOU HRU. TVOŘÍ
VŠUDE NA SVĚTĚ – OD BRATISLAVY PŘES MOSKVU A HONGKONG ZPĚT DO PRAHY
NA MALOU STRANU. NYNÍ SE HODLÁ ZAMĚŘIT PŘEVÁŽNĚ NA PROJEKTY V ČESKU.
PROFESNÍ I ŽIVOTNÍ KARIÉRA JAKUBA CIGLERA, ZAKLADATELE A ŠÉFA ATELIÉRU
JAKUB CIGLER ARCHITEKTI (JCA), BY VYDALA ZA SLUŠNÝ TLUSTOPIS.

PRO MNOHO ČTENÁŘŮ
JSOU 80. LÉTA, VELKÁ
BRITÁNIE A OSOBNOST
JANA KAPLICKÉHO
V ARCHITEKTUŘE
IKONAMI. JAK NA TUTO
DOBU VZPOMÍNÁTE?
Narodil jsem se v šedesátých letech.
Vybavuji si z té doby moment,
kdy jsem v černobílé televizi viděl
Armstronga vstupovat na Měsíc
a když jsem od rodičů dostal desku
The Beatles, která tady od nich jako
jedna z mála vyšla. Tu jsem si tehdy
hrál snad každý den, než jsem šel
do školy. Mám dojem, že to byla
z hlediska světových dějin doba
plná optimismu a víry ve skvělou
budoucnost i přesto, že u nás doma
byl kolem mne ubíjející socialismus.
Když jsem měl jít do první třídy, tak
k nám na Malou Stranu a Hrad přijely
ruské tanky a viděl jsem, jak střílejí
do bezbranných lidí. Byla to hodně
depresivní zkušenost.

Po grafické střední škole jsem chtěl jít
na architekturu, o čemž se dozvěděl
tehdy už emigrant Jan Kaplický. Byl
známým mých rodičů. Na dálku mě
podporoval a posílal mi odborné
časopisy a katalogy. Měl jsem
pojem o tom, co se děje v Británii,
a už od střední jsem měl v šuplíku
sbalené rotringy – tehdejší nejlepší
rýsovací pera – a byl jsem připravený
emigrovat.
SEN SE SPLNIL A VY JSTE MOHL
PRACOVAT A ŽÍT V BRITÁNII.
Před revolucí jsem se několikrát do
Británie na pozvání Jana Kaplického
dostal a mohl tam pracovat. Když
se na to podívám zpětně, tak to
považuji za ohromnou a formující
zkušenost, která mne na konci studií
výrazně posunula. Díky Kaplickému
jsem se dostal k ikonickým
architektům té doby, ke jménům jako
Norman Foster, Richard Rodgers,
Nicholas Grimshaw, James Stirling,

Zaha Hadid. Kaplický v mnohém
předběhl svou dobu a často byl
impulzem a inspirací i pro tyto
slovutné kolegy.
PODMÍNKY PRÁCE
V ARCHITEKTUŘE SE
MUSELY PO PŘEVRATU
DRAMATICKY ZMĚNIT. JAK
JSTE VNÍMAL TUTO ZMĚNU?
Když jsem v 90. letech po studiích
rozjížděl své aktivity, využil jsem
inspirace získané v Británii. Kaplický
pro mne nebyl jen představitelem
progresivní hi - tech architektury,
ale díky němu jsem také pochopil,
jak funguje architektonická
kancelář západního stylu. S prací
v socialistickém projekťáku to
nešlo absolutně srovnávat. Tady se
vůbec neuvažovalo o smlouvách,
podmínkách a požadavcích klienta.
Po revoluci zde začínající architekti
po škole a staří matadoři byli
najednou na stejné startovní čáře.