JAK JE NÁROČNÉ NAJÍT DODAVATELE,
KTEŘÍ OBSTOJÍ PRVOREPUBLIKOVÝM
POŽADAVKŮM?
Zásadní je zjistit, jestli takové firmy vůbec existují a jak ovládají řemeslo. Mezi tradiční prvky,
které dělají takový dům domem, patří kastlová
okna s dřevěnými roletami, uvnitř do vzorů
skládané parkety, kamenické práce, truhlařina
nebo vestavěný nábytek. Podařilo se nám
společně najít firmy, které to umí.
Na cokoli se člověk ve vile podívá, je součástí
práce několika firem, které se musely domluvit
tak, aby na sebe práce navazovaly. Úplně vše
ve vile je na míru. Třeba podklad pro mozaiku
byla milimetrová práce, protože jsme mozaiku
nechtěli dořezávat, takže se stěny vyrovnávaly
tak, aby to vždycky vyšlo na celou mozaiku,
tedy na kostičku, zhruba na půl centimetru. Ale
tak bych mohl zajít do detailů u všech profesí.
PRVOREPUBLIKOVÁ STAVAŘINA JE ČASTO
V PODSTATĚ ŘEMESLA JEDNODUŠŠÍ, ALE
NE VŽDY JE TAK KVALITNÍ, JAK SE O NÍ
ŘÍKÁ. ZATÍMCO DNES SE BAVÍME O MILIMETRECH, V PRVOREPUBLIKOVÝCH STAVBÁCH ČASTO CIHLY PLAVOU ŘÁDOVĚ 10
AŽ 15 CM. JAK TO BYLO NA VILE MÜNZ?
Z obecného pohledu skutečně platí to, že prvorepublikové domy jsou výjimečné a architekti si
drželi koncepci, vzhled, materiály a detaily. Prvky, které tvoří vizuální stránku domů té doby,
tedy truhlařina, kamenická, pasířina a tak dále,

jsou precizní. Druhá věc bylo stavebnictví jako
takové a myslím tím nosné konstrukce. Používali pro ně tehdy poměrně nové materiály, beton
byl docela čerstvá záležitost, takže ne vždy měli
tu správnou zkušenost, jak práci technologicky
dělat. Totéž platí o směsích, způsobech vyztužení apod., což byl u této vily zcela kardinální
případ. A pak tam byl i druh šlendriánu,
to znamená, že vše, co je vidět, je kvalitní.
A to, co není vidět, je nějakým způsobem
zjednodušeno, možná ošizeno.
Při realizaci se totiž ukázalo, že konstrukce
na vile jsou v bídném stavu. Konkrétně
železobetonový trámkový strop nad spodním
podlažím, který držel všechna horní patra,
dále subtilní trámkové železobetonové stropy
nad ložnicemi a nad ustoupeným posledním
podlažím byly v podstatě zavěšené na tenké
výztuži ve spodní části trámků apod. Když jsme
našli první trhliny, udělali jsme detailní sondy
domem a zjistili jsme, že tam jsou betony, které
mají absurdní pevnosti 7 MPa. Další věcí jsou
základy. V projektech byl kreslený trojstupňový betonový základ domu, který by i dnes
vycházel na cca 1,5 m výšky, ovšem v reálu
tam prostě nebyl, základy pod středními pilíři,
které dispozici horních pater domu uvolnily,
byly neprovázané, na některých místech byly
jen na jednu dvě cihly. Tady se ukázalo, že je
objekt v šíleném stavu. Obecně mají tyto domy
problémy se střechami a terasami. Kvůli subti-

litě, kterou oceňujeme, používali tenké betony,
ovšem neuměli je pořádně zaizolovat, v našem
současném pohledu je to nedostatečné a konstrukce dostávaly zabrat. Dalším problémem
je častá, dlouhodobě nedostatečná údržba.
BYLA PRÁVĚ NEKVALITA ODVEDENÉ
PRÁCE STĚŽEJNÍM DŮVODEM, PROČ JSTE
NECHALI DŮM STRHNOUT? A JAK TO BYLO
S PAMÁTKOVOU OCHRANOU VILY?
Dům nebyl památkově chráněný, a to patrně
z toho důvodu, že byl v 80. letech tak razantně
a necitlivě přestavěn. Nicméně už v rámci
projektování jsme intenzivně komunikovali
s Odborem památkové péče Magistrátu
města Brna, aby od nás měli přesné informace
o záměrech. Ale i přes to jsme museli laickou
veřejnost i část odborné veřejnosti přesvědčovat o pravdivosti našich slov a vizualizací, tedy
že na konci bude na místě skutečně stát replika
původní vily. I když je to nepamátka, tak jsme
k ní přistupovali památkově. V médiích navíc
proběhly nějaké kauzy na základě částečných informací. S odstupem let je možná až
úsměvné, že jako původní stav někteří novináři
ukazovali fotografii objektu těsně před jeho rekonstrukcí s tím, že to je památka... Investor byl
tehdy pod útoky, které neměly žádnou váhu
a relevanci. Bylo to velké zjednodušení. Dramatické fotky bouraného domu a senzace je
na světě. Navíc naše práce byla skutečně pečlivá – než jsme začali, celý dům jsme si úplně
35