67
Interiér sazovického
kostela je poeticky
minimalistický. Jeho
tématem je dotek, což se
propsalo do geometrie
stavby ale třeba i oltáře
v podobě Božího prstu
dotýkajícího se země.

MJŠ: A Lesná. Tam už se kostel staví.
PODLE VAŠEHO PROJEKTU.
ČÍM BUDE TATO VAŠE DALŠÍ
SAKRÁLNÍ STAVBA UNIKÁTNÍ?
MJŠ: To, že kostel, který je teď
v jedenácti metrech nad zemí,
stavíme z betonu, není nic
revolučního. Nové je v českém
prostředí to, že beton kombinujeme
s výraznými barvami. Kostel cituje
barokní kopuli a je tam tři metry
vysazená římsa. Prostor kostela
bude výrazně prosvětlený osmdesát
metrů dlouhým oknem, které bude
mít barvy duhy.

JAKÝM ZPŮSOBEM SE
SAKRÁLNÍ STAVBY FINANCUJÍ?
MJŠ: Investorem je právnická
osoba, farnost. Statutárem je farář.
Veškeré peníze pak pocházejí se
sbírek. Po sametové revoluci nám
byli nakloněni Němci, kteří kostely
v České republice podporovali,
většinou se jednalo o církevní sbírky.
To už je pryč a veškeré peníze
pocházejí z výběru peněz lokálních
farníků. Vezměte si to tak, že na
Lesné se peníze na stavbu kostela
střádají již patnáct let. Dárci jsou
většinou drobní, zato jich je hodně.
Svatováclavský kostel
v Sazovicích tvarově
odkazuje k rotundám,
které nechal stavět svatý
Václav a nově je ztvárňuje
pro současnost.

DALO BY SE ŘÍCT, ŽE TY
KOSTELY ČEKALY NA ŠTĚPÁNA.
MJŠ: Ano, jsem na místě, kde
je dosbíráno nebo lépe řečeno,
kde uzrála společenská situace.
Ale nenechte se mýlit, ty peníze
se sbírají ještě v průběhu stavby.

V případě kostela na Lesné, kde
je rozpočet sto milionů korun, již
disponují asi devadesáti procenty.
Na rozdíl od Sazovic, kde dal
jeden soukromý investor dvacet
milionů korun, na Lesné se to sbírá
opravdu po malých částkách. Je to
obdivuhodné. Bez dárců bych tam
byl zbytečný.

SPECIFICKÝ?
MJŠ: U sakrálních staveb je hodně
omezujících faktorů, jeden je
však zásadní. Musíte umět oslovit
současného člověka a v sakrálním
prostoru se to velmi složitě hledá.
Na minulost se formou navázat
nedá, musíte to umět přetavit do
něčeho nového, svěžího.

JAK SLOŽITÉ JE „PRODÁVAT“
PROJEKT NĚČEHO TAK
SLOŽITÉHO, JAKO JE KOSTEL?
NOTABENE S VAŠÍM RUKOPISEM…

VŠ: Ideálně do prostorové sochy.
Ten prostor musí zaujmout duchem.
Celý proces je zčásti svobodnější,
zčásti ale více odpovědnější.
U kostela musíte umět najít přesah.
Funkce se bere jako nutný standard.

MJŠ: Konkrétně v těch Sazovicích
jsem byl překvapen otevřeností.
Tam jsem prezentoval projekt
zastupitelkám, které vypadaly,
jako by si před chvílí svlékly kroje,
koláčky na stolech. Když jsem
prezentaci skončil, chvíli mlčely
a pak řekly: „Tož my jsme si to
představovaly z podhledového
betónu!“ Na další schůzku ale přišel
hlavní organizátor stavby Václav
Miklík s kalkulačkou v ruce a řekl:
„Tož holky, ale bude to omítka!“
Takže ano, pozitivní reakce lze
rozhodně najít.
VŠ: U stavby kostela je vždycky
důležitá osoba, říkáme jí patriot. Je
to člověk, který má hluboký citový
vztah k danému místu. Když se tam
objeví, je vyhráno.

NEMŮŽU SE NEZEPTAT:
JE V NĚČEM PŘÍSTUP
K SAKRÁLNÍM STAVBÁM

MJŠ: Ten přesah se slovně velmi
špatně vyjadřuje. Když se mě
zeptáte na Sazovice, můžu vám
je popsat, ale to „něco“ popsat
neumím.
VŠ: Já tomu říkám čtvrtá dimenze.

U KOSTELŮ JE VELMI
DŮLEŽITÝ PRVEK AKUSTIKY.
JAK SE S TÍM „PERETE“ VE
VAŠICH NÁVRZÍCH VY?
MJŠ: To je velmi složitá
problematika. Zrovna dnes jsem
byl na koberečku kvůli financím na
akustiku. Je velmi drahá.
KOLIK PROCENT
Z CELKOVÉ STAVBY?
MJŠ: U kostela v Brně na Lesné to
bylo v první verzi 10 %. Teď jsme
na 4 % rozpočtu a pořád je to
přes čáru. Tady bylo ideální řešení