75

Originál a replika. Rám původního křesla z vily Tugendhat, které získalo roku

Přesná replika rámu křesla Tugendhat

1970 do sbírky MoMA v New Yorku jako dar od Herberta Tugendhata.

v projekční kanceláři firmy A.M.O.S. DESIGN

autentických prvků, se vila používala
jako reprezentační prostor
a k ubytování významných hostů,
většinou komunistických papalášů.
Čas od času přijel nějaký významný
architekt ze zahraničí, který se
chtěl do vily podívat – naštěstí bylo
možné korumpovat domovníka
lahví dobré kořalky a ten nás pustil
dovnitř. Někdy kolem roku 1985
se připravoval pro italský časopis
Domus článek o Miesově stavbě.
Vila byla tehdy vybavena naprosto
příšerným nábytkem z Kodrety
Myjava, to nešlo fotit. Ukázalo se,
jak je pro ten dům důležitý původní
nábytek. Tehdy bylo třeba možné
si na focení půjčit v depozitáři
Moravské galerie na pár dní
Lehmbruckovo torzo, které bylo
nedílnou součástí interiéru vily. Byl to
originál, který stejně nevystavovali.
Tato socha se pak v roce 2007, po
restituci rodinou, prodala v Londýně

za 40 milionů. Taky jsem tam tehdy
i později fotil Linhofkou a Magnolou
na velký formát. Ty fotky pak vyšly
v nějakých knihách u Taschen a Vitry
v Německu a USA.
VÁŠ VZTAH K VILE
ČASEM NABÍRAL NA
OBRÁTKÁCH. OSTATNĚ, PŘI
REKONSTRUKCI VILY JSTE
MĚL PŘÍLEŽITOST PRACOVAT
NA PRŮZKUMECH NÁBYTKU.
Když jsem prezentoval svůj nález
stěny před komisí zahraničních
odborníků, kteří na rekonstrukci
dohlíželi, mojí misí bylo také
přesvědčit je, že je naprosto
nezbytné udělat pořádné průzkumy
původního nábytku a vybavit vilu
dílensky udělanými replikami
původního nábytku. Všechno
totiž směřovalo k tomu, že interiér
nedopadne dobře. Všichni řešili
především stavební věci, statiku,

Cenné materiály k rešerším původního nábytku poskytla řada institucí, soukromých
badatelů, příslušníků rodin stavitele i architekta, nebo sběratelů z různých zemí.

zatékání, omítky, ale nábytek nikoho
moc nezajímal! Mělo se za to,
že to vše nějak dodá firma Knoll
International, která má ve svém
katalogu některá ikonická křesla
navržená Miesem.
JENŽE?
Skutečnost byla taková, že původní
nábytek vypadal jinak než to, co
se dnes prodává pod označením
třeba křeslo Barcelona. Dnes jsou
jiné technologie, materiály, nehledě
na to, že rozměry a profily byly
trochu časem změněny. Polstry jsou
připevněny druky a suchými zipy,
rám křesla je svařený z jednoho
kusu, kdežto tehdy v roce 1930 se
musel sešroubovat z mnoha dílů.
Zkrátka bylo potřeba vzít do úvahy
tehdejší postupy a přiblížit se tak co
nejvíce původním kusům, což byly
ve své době vlastně prototypy. Tehdy
křeslo Barcelona stálo asi 500 marek,

což byla obrovská suma, takové tři
měsíční platy dobře situovaného
úředníka a jen málokdo si to
mohl dovolit. Takže se to opravdu
nedělalo sériově. Navíc ani Knoll
nemá v nabídce vše, co Mies ve vile
použil.
STUDIUM PŮVODNÍCH
PŘÍSTUPŮ VÁS MUSELO STÁT
OHROMNÉ MNOŽSTVÍ ČASU.
Záměr byl, aby interiér vypadal
autenticky i v těch detailech, které
nejsou hned vidět. Neříkal Mies,
že bůh je v detailech? Naštěstí
to někteří z těch zahraničních
odborníků pochopili a podpořili
to. Výhodou bylo, že zakázku na
dodávku celého interieru vysoutěžila
firma mého bratra, který je architekt.
Takže mým úkolem bylo podívat
se na autentické kusy z původního
vybavení domu na různých místech
v Evropě a Americe, prostudovat
výkresy nábytku v pozůstalosti Miese
uložené v MoMA. Konzultoval jsem
s odborníky a kurátory sbírek muzeí
po světě, řešil jednotlivé detaily
provedení, používané materiály, a to
vše u množství různých kusů, nejen
kovového, ale i dřevěného nábytku.
Byla to mravenčí a detektivní práce.
Narazil jsem na spoustu zajímavých
lidí, nadšenců a sběratelů, jako
třeba na Vesse Ruhtenberga,
slavného hudebníka, jehož dědeček
byl architekt a pracoval u Miese
v Berlíně. V jeho domě v Indianapolis
schraňuje různé varianty Miesových
židlí. Všechny ty podklady
zpracovávali pak ve firmě mého
bratra do nových výrobních výkresů