Strana 38
36
Zástavba, která tam vznikla, přinesla
nové čtvrti městskou živost. Bohužel,
v další fázi tam začaly vznikat
obrovské bloky a novější zástavba
už nemá městské měřítko. Nyní se
v Praze projektuje nová čtvrt v ploše
bývalého smíchovského nádraží, je
to dobře připraveno, tak to snad
taky bude dobré. Ovšem co si
dokáži vybavit, je Smíchov u nás
doposud jediný úspěšný projekt,
který vznikl jako část města. Ale ono
to také souvisí s tím, že dle našich
stavebních předpisů architekt
nemůže navrhnout město. Ty
předpisy jsou staré přes půl století
a umožňují pouze stavbu sídliště.
Tedy budov řídce rozházených
v ploše. Přitom každý ví, že město je
hustota, kompaktnost, ulice, bloky.
A že kompaktní, městská struktura
zástavby je také ekonomická
a ekologická. A právě tu naše
legislativa architektům zakazuje
vytvářet. Jedinou výjimkou je
Praha, která má dle stavebního
zákona právo na vlastní stavební
předpisy, a tak si je po vzoru
těch západoevropských vytvořila
a přijala. Existence Pražských
stavebních předpisů je výzvou
a nadějí pro zbytek země.
VRAŤME SE ZPĚT DO
HAMBURGU A ZAKOTVĚME
V TAMNÍM PŘÍSTAVU.
Hafen City byla vize starosty
Hamburgu Voscheraua. Když v 90.
letech viděl, jak se zavírají doky,
chápal, jak obrovský potenciál
a zároveň i hrozba pro město v tom
unikátním a obrovském území vězí.
Starosta se tedy dohodl s několika
politiky ve vedení města a město
skoupilo tajně všechny pozemky,
aby veřejně deklarovaným nákupem
nevystřelilo jejich ceny. Udělali plán
zástavby, vybudovali infrastrukturu
Filozofická fakulta Masarykovy
univerzity, Brno, 2010–2015
a pak začali prodávat stavební
pozemky nové atraktivní rozvojové
čtvrti developerům, kterým mohli de
facto klást podmínky, co mají stavět.
Městský stavební rada, tedy hlavní
architekt dokonce určoval povrchy
fasád. No jo, zdravá společnost je ta,
kde je důvěra. U nás by se tohle stát
nemohlo. Zatímco v České republice
by měl starosta na krku kriminál, ten
hamburský je vnímán jako hlavní
hybatel úspěšného rozvoje města.
PŘIBLIŽNĚ PŘED ROKEM
JSEM VEDL POMĚRNĚ
OBSÁHLÝ ROZHOVOR
S HLAVNÍM ARCHITEKTEM
MĚSTA BRNA, MICHALEM
SEDLÁČKEM. MLUVILI JSME
SAMOZŘEJMĚ O CHYSTANÝCH
ZMĚNÁCH V ÚP. JAK OBECNĚ
VNÍMÁTE VY PROBLEMATIKU
ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ
V ČESKÉ REPUBLICE?
Územní plánování vytváří základní
rámec možností jakékoliv výstavby
města. Město je největší produkt
lidské kultury, zhmotněný život
celé společnosti. Odráží její tužby,
představy, ekonomické ambice.
Rozvoj města je určován územním
plánováním a územní plán je pouze
podklad pro územní plánování. To
Bytový dům Minx, Brno-Žabovřesky, 2011–2016
u nás přestalo existovat několika
nekvalifikovanými rozhodnutími
správních soudů, které zrušily
směrné části územních plánů.
Územní plán nemůže detailně
určit celé město v měříku 1:25
000. Možná proto se dříve říkalo
směrný plán, který udával pouze
směr, základní koncepci. Územní
plánovači, čili odborní městští
úředníci - architekti pak posuzují,
jak ten který záměr odpovídá
koncepci rozvoje města zakreslené
v územním plánu. Proto tam dříve
byly směrné části, které ty správní
soudy zrušily, a tím v naší zemi
zrušily územní plánování, tedy to,
aby odborník posuzoval soulad
stavebního záměru s koncepcí města.
A zůstal jen ten zbožtělý plán, mrtvý
dokument, který se v Brně patnáct let
nezměnil. To znamená, že nám zbylo