33

Originál vs. napodobenina
Hned zkraje je potřeba zdůraznit,
že celá řada (a možná je to většina)
architektů imitacemi opovrhuje
a preferuje při návrzích interiérů
pravý přírodní materiál. Ing. Filip
Pavliňák z ateliéru pavlinak.com
se dívá na tento postoj s mírným
despektem: „Existují architekti, kteří
jsou vedeni k tomu dodržovat ideové
standardy architektury, dělat zásadně
hlubokou architekturu, přistupovat
k projektům navýsost esteticky
a nereflektovat příliš reálné potřeby
klienta. Pravděpodobně razí tezi,
že když už si u nich zákazník něco
objednal a zaplatil za to, nebudou
mu nabízet něco, co je levná imitace
nebo alternativa.“ Podle Pavliňáka
však tato konzervativní skupina
odborníků nerozpoznala celou řadu
výhod, které imitace zákazníkům
přinášejí, kupříkladu praktičnost.
„Dnešní technologie umožňují, že
pokud do toho materiálu fyzicky
nekousnete, nepoznáte, zda se jedná
o původní přírodní matérii, nebo
imitaci,“ doplňuje svého kolegu
z branže interiérová designérka Ing.
Gábina Fridrichová z rodinného dua
Fridrichová Design Interiéru.

Není imitace jako imitace

Imitace se prosazují u povrchů všech
materiálů. V tapetách, v keramice,
v dlažbě, betonu, skle, dřevě, u všech
typů podlah, i u koberců. Koberce
se na trhu nabízejí s potiskem
dlažebních kostek, tedy kočičích hlav,
vinylové podlahy se běžně vyrábějí
v imitaci kamene i dřeva. V dlažbě
se vždycky imitoval kámen, ačkoliv

začátky byly úsměvné.
Společnost Rako začínala tím, že
na dlaždičku dávala 16 odstínů
barev a prodávala jen barevné
kolekce. S nárůstem technologií –
sítotisku či 3D tisku různých reliéfů
– rostl postupně i význam imitací.
Renomované keramičky usilují o co
největší autenticitu. U jednoho
dekoru, kupříkladu u dlažby
z travertinu, se opakuje každá 32.
kachlička. Originál se fotí tolikrát,
aby se pak u imitace nestalo, že
budou dvě stejné kachličky vedle
sebe. „Pověsti imitací uškodily
levnější varianty. V hobbymarketech
si koupíte kachličky jako imitaci
mramoru, ale dekor je na každé
kachličce stejný. A to sráží celkový

dojem,“ srovnává různé kvality imitací
Gábina Fridrichová.

Imitace lepší než originál

Abychom ocenili výhody imitací,
vezmeme si za příklad imitaci
betonu. Když se odlije surový beton,
je výrazně porézní. To znamená,
že dostat z něj kupříkladu červené
víno, je mission impossible. Imitace,
v tomto případě cementová stěrka
na bázi epoxidu, je na rozdíl od
svého předobrazu tuhá jako plast
a je velmi jednoduše udržovatelná.
Stejné je to i u dřeva. Pravá dřevěná
podlaha je opravdu velmi citlivá na
dopad jakéhokoliv předmětu, třeba
hrníčku, který po sobě zanechá
nevyčíslitelnou škodu. „Když vám
vyteče pračka do dřeva, tak se

roztrhá. Když to máte na dlažbě
v imitaci dřeva, tak to bezbolestně
setřete,“ zmiňuje Fridrichová. „Jsou
prostory, kde miluju dřevo a jsem
extrémním zastáncem přírodního
materiálu, ale napodobenina nám
pomáhá tam, kde to s přírodním
materiálem nefunguje. Asi těžko
můžeme udělat dřevěné obložení
kolem vany, že?“ pokládá řečnickou
otázku Pavliňák.

Je přírodní skutečně
přírodní?

Sovy nejsou tím, čím se zdají býti.
Platilo to v městečku Twin Peaks,
platí to i v případě přírodního dřeva.
Jistě, nic nenahradí ten pocit, tu
autentickou kresbu dřeva
na podlaze a asi nic nezmůžete s tím,