34

že dlažba, ač v imitaci dřeva, bude
vždycky chladná. Upřímně, nejspíš
bude i rozdíl v následcích pádu
dítěte na dlažbě oproti dřevěné
podlaze. „Ruku na srdce, dnešní
přírodní dřevo má opravdu hodně
daleko od opravdu přírodního dřeva
– od dřevěné fošny, která se dávala
před sto lety,“ nabourává zažitý
stereotyp Filip Pavliňák. Dřevo se za
časů našich prababiček udržovalo
kupříkladu volskou krví. Dnes si pod
přírodním dřevem představme spíše
imitaci něčeho prapůvodního – jsou
to víceméně třívrstvé podlahy, které
se impregnují speciálním lakem
nebo olejem.
Pokud jste zmateni, co je a co už
není imitace, tak vězte, že existuje
x stupňů imitace. Je jen otázka,
v jakém stupni se nacházíme. „Každý
osvícený dodavatel, pokud chce mít
širší spektrum svých produktů, nabízí
vše od přírodních materiálů až po
imitace, včetně mezistupňů,“ dodává
Pavliňák. Co je přírodní a kde je ta
hranice, kdy to už přírodní není?
Velké téma. Jsou přírodní domy ze
slámy, která je nahozena hliněnou
omítkou? „Pokud chcete, aby vám ta
hliněná omítka vydržela víc jak dva
roky, tak se k tomu často přidávají
aditiva na bázi silikonů, plastová
vlákna a tak dále. Ale je to pořád
ještě hliněná omítka?“ pokládá
(spíše sám sobě) otázku Pavliňák.

Na kameni kámen

Ne, nezveme vás k táboráku a kytaře,
abychom si zapěli známý hit bratří
Nedvědů. Jen si řekneme pár vět
ke kameni. Právě imitace kamene
se často vyrábějí tak, že se kámen
rozemele, spojí se pojivem na
nějaké chemické bázi – pohledově
má barvu jako kámen, dokonce má
i jeho vlastnosti. Výsledkem je, že se
s ním lépe pracuje a lze jej odlít do
formy, jaká je potřeba. To je právě
zmiňovaný mezistupeň. „Absolutní
imitaci kamene si představme jako
něco plastového nebo cokoliv ze
vzorníku lamina, které dnes dokáže
dobře imitovat břidlici i v rámci
laminace. To už s kamenem nemá nic

společného,“ říká Pavliňák. Imitace
kamene se dnes používá de facto
ve všech místnostech – v koupelně,
předsíni, na stěnách, za kuchyňskou
linkou i na balkoně.

Imitace bourají mantinely

K imitacím se váže jeden elementární
fakt. V přírodě je pouze jeden dub,
jeden ořech nebo jedna olše. Je
jeden travertin, jsou pouze tři žuly.
V imitacích existuje travertin ve
škále od šedobílé až po oranžovou,
máme k dispozici až 16 odstínů
v jednotlivých dřevech. A to se
v přírodě najít nedá. „Imitace jsou
zkrátka dál než přírodní materiály –
nabízí pestrost jak co do struktury, tak

barevnosti,“ zmiňuje klíčový přínos
pro práci designérka Fridrichová.
Pavliňák dodává, že přírodní travertin
je vlastně do koupelny – kvůli vysoké
nasákavosti – nevhodný, zatímco
jeho imitace je jednolitý střep
s minimální nasákavostí de facto
nerozbitný. Čili imitace opět předčí
originál. Vzhled je stejný, ale fyzikální
a mechanické vlastnosti jsou na jiné
úrovni a cenově je to srovnatelné.
„Imitace naši práci velmi rozvíjí. Můžu
si vybrat ze všech barev kamenů, aby
byl interiér doladěný přesně tak, jak
bych si představovala. Pak mi nejde
o to, jestli použiju přírodní kámen
nebo imitace,“ doplňuje Gábina
Fridrichová. „Gábina má pravdu,