POD DROBNOHLEDEM

35

I M I TA C E P Ř Í R O D N Í C H M AT E R I Á LŮ

porcelánky nebo výrobci vinylů vám
dnes nachystají, domíchají a udělají
vše přesně podle vašich představ,“
libuje si Pavliňák.

Zdravotní aspekt

Filipa Pavliňáka ale z druhé strany
trápí zdravotní hledisko všech
prvků v interiéru. „Já osobně
řeším, čím je ta která imitace
dřeva natřena či napuštěna, jak je
technologicky vytvořena – proto
mám problém s vinyly, které byly
původně díky své odolnosti určeny
do chemických provozů. Ale totéž
můžeme říct o třívrstvém dřevu,
které je slepené lepidlem, nebo
o travertinu, který se napouští do
olejů, aby nebyl nasákavý. Zdravotní
aspekt je dnes skloňován ve
všech pádech – emise VOC látek
ve výmalbách, plasty, lamináty,
i v OSBéčku a v DTD je chemická
látka,“ vydechne Pavliňák. „Pokud
mohu soudit, pak nejzdravější
je imitace ve formě dlažby. To je
hliněný prášek vypálený na 1250
stupňů, tam není z chemie nic,“ říká
Pavliňák.

Budoucnost imitací

Dle obou designérů je zde pro
vývoj imitací ještě další prostor.

Vezměme si imitaci kytky. Dnes je
zpracovaná takovým způsobem,
že pokud ten list nechcete přímo
utrhnout, tak nepoznáte od
originálu rozdíl. Přijde čas, kdy
rozdíl nepozná ani profesionál.
„Firmy investují nemalé prostředky
do toho, aby imitace měly stejný
projev jako přírodní materiály
a k tomu lepší užitkovější vlastnosti,“
predikuje imitacím růžovou
budoucnost Filip Pavliňák.

A klient?

Podle obou designérů je to právě
klient, jeho životní styl a potřeby,
které ve finále rozhodují. Není to
překvapivě cena, protože zdravotně
nezávadný vinyl na korkové
podložce, masivní dřevo nebo
kachle v nějakém větším formátu
stojí plus minus stejně. „Mezi
originálem, imitací a případnou
kopií je často tenká hranice – naším
úkolem je mít přehled, udělat si

vlastní názor, empaticky vnímat
potřeby klienta a nabídnout mu
všechny přijatelné alternativy,“
říkají oba architekti unisono.
„Architektura není primárně
jenom o penězích a o estetice, ale
i o reálných potřebách klienta,“
uzavírají.