Strana 76
74
POPRAVDĚ, NESTÁVÁ SE
MI KAŽDÝ DEN, ABYCH
DĚLAL ROZHOVOR
S MANŽELSKÝM TANDEMEM,
KTERÝ STOJÍ V ČELE
JEDNÉ ARCHITEKTONICKÉ
KANCELÁŘE. JEDEN BY
ŘEKL, ŽE SPOLEČNÝ
BYZNYS MŮŽE BÝT PRO
MANŽELSTVÍ AŽ SMRTÍCÍ.
KZ: Vnímám úplně opačný efekt.
Od té doby, co jsme se seznámili
na fakultě architektury, je práce
nedílnou součástí našeho života.
Seznámili jsme se tak, že jsme
pracovali v jednom ateliéru na
společném projektu, postupně
jsme začali sdílet pracovní
povinnosti, postupně vznikl
náš vztah a nakonec jsme se
i vzali. Architektura a design je
absolutní součást našeho života
a nevidíme v tom žádný problém.
Vždycky se oba smějeme, když
se nás ptají, jak je možné, že
spolu vydržíme 24 hodin denně.
V modelu, ve kterém podnikáme,
nedělíme život na chození do
práce, vodění dětí do školky
INTERVIEW
a práci na zahrádce. Děláme
všechno dohromady a myslím,
že tento typ workflow je daleko
efektivnější a způsobuje
mnohem méně problematické
komunikace v každodenním
životě. Když jsou manželé
například architekt a účetní,
mohou to mít daleko těžší,
než když jsou oba architekti.
PZ: Myslím si totéž. My jsme si
už na škole opravdu rozuměli
po profesní stránce, byli jsme si
samozřejmě sympatičtí i lidsky.
V naší partě hrál významnou
roli ještě jeden kamarád, který
tady s námi dnes už nemůže být.
Zkrátka, na společném školním
projektu jsme zjistili, že nám
to spolu nesmírně vyhovuje,
že je super mít tu zpětnou
vazbu – a platí to doposud.
KZ: My jsme byli vždycky
týmoví a ne individualisti.
PZ: To je taky důvod, proč
se naše firma jmenuje tak
obecně a nenese naše jméno.
Postavit kancelář na jméně,
to je jiný typ byznysu.
FREE ARCHITECTS
JE TEDY TÝMOVOST TÍM
HLAVNÍM DŮVODEM, PROČ
NENESE FIRMA VAŠE JMÉNA?
KZ: My to skutečně nemáme
jako one - man show. Jsme
bytostně přesvědčeni o tom, že
architektura je týmová práce,
kde ohromné množství lidí tlačí
nějakou záležitost k určitému
cíli. Myslíme si, že takto by měla
být i architektura prezentovaná.
One man show bylo bezvadné
v 19. století, kdy si osobnosti
architektů dělaly všechno do jisté
míry samy. Ale doba se změnila.
Množství výstupů, technologie,
které do naší práce vstupují, se
výrazně rozšířily. Architektonické
kanceláře jsou dnes firmy, není to
jeden člověk s tužkou a papírem.
PZ: Vyrostli jsme v době, kdy se
věřilo v kapitalismus. Říkali jsme
si, že založíme firmu, co bude
mít anglický název, co bude mít
firemní strukturu se všemi – byť
malými – odděleními, jako jsou
marketing nebo péče o zákazníky.
Když si najímáte Free Architects,
najímáte si tým lidí, který se o vás
postará. U one man show se
vám do toho může promítnout
chřipka nebo přepracování
a klienty štve, když jim třeba
nezareagujete na telefon.
FREE ARCHITECTS JSOU
ROZDĚLENI NA DVA TÝMY.
ZVENČÍ TO VYPADÁ, ŽE
TO MÁTE JAKO MANŽELÉ
ROZDĚLENO. MÝLÍM SE, NEBO
JE TO TAK, ŽE PETR MÁ NA
STAROSTI ARCHITEKTURU
A VY, KAROLÍNO,
INTERIÉROVÝ DESIGN?
PZ: Na začátku jsme byli jeden
tým. Říkali jsme si, že náš obor
začíná územním plánem a končí
výběrem potahové látky na židli.
Ono to tak je pořád, ale trh to
tak nechce vnímat. Lidé nám
pokládali šílené otázky, jako třeba
jestli umíme nakreslit dům. Pak
se mě zeptal jeden developer,
proč prezentujeme na webovkách
židle. Ok. Ale náš obor je přesně
o tom, co říkal už Adolf Loos:
„Dům začíná legislativou a končí
návrhem nábytku.“ I tak nás
situace donutila firmu rozdělit,
aby tomu zákazníci lépe rozuměli.
Dvě IČA, ale fyzicky pořád jedno
hnízdo. Zřejmě jsme působili
navenek nečitelně. Nechápali,
proč na straně jedné navrhujeme
dětské pokoje a koupelny
a na straně druhé kreslíme
Západní bránu v Brně o výměře
70 tisíc metrů čtverečních.
KZ: Úzce to souvisí s naší filozofií.
Tvrdíme, že interiér a exteriér
stavby jsou úzce spojené.
Stavba je v našich očích jeden
organismus. Nelze ignorovat
fázi interiérů, když řeším obrys
stavby. Nelze ignorovat polohu
oken, oslunění a osvětlení, když
navrhuju kuchyňskou linku…
PZ: Lidé, kteří si projdou – krok za
krokem – interiérovým designem,
jsou pak schopni navrhnout lepší
bytovou jednotku a z bytových
jednotek se skládají budovy.
Je lepší začít drobným úkolem,
objevit si vazby v menším měřítku