75
a poté přejít k systémovému
řešení – návrhu dvaceti koupelen,
dvaceti bytů a tak dále.
KZ: Tady bych dodala, že je
potřeba mít v analogové paměti
ty základní provozní vazby
a základní rozměry – záchod šířka
950, hloubka 1400, dveře tolik
a tolik, okno bude tady, šatní skříň
tamhle – z malých částí se skládají
jednotlivé jednotky a z těch
jednotek se skládá kupříkladu vila,
rodinný nebo bytový dům. Stavby
jsou pak dál ovlivněné dalšími

normami, které zasahují do toho,
jak bude vypadat urbanismus. Ten
si dnes, prosím, nepředstavujme,
jako že se rozhodnu udělat
trojzubec, který vede přes náměstí
k falickému symbolu, kolem nějž
udělám do kruhu lavičky. U větších
souborů je potřeba si hned na
začátku dobře rozdat karty. Je
nezbytné pochopit, jak funguje
každá jednotlivá stavba, která má
ten urbanistický celek tvořit…
PZ: …my máme jako architekti
úzké manévrovací možnosti kvůli

legislativě. Všichni nadávají na
development, jak je brutální,
ale neuvědomují si, jak složitou
máme legislativu a technické
normy, jak se to všechno
vzájemně ovlivňuje. Co před
týdnem šlo, dneska už nejde.
JÓ, ARCHITEKT, TEN TVRDEJ
CHLEBA MÁ, MÁM-LI
PARAFRÁZOVAT JEDEN
STARÝ HUDEBNÍ ŠLÁGR.
KZ: Ano, ale pořád má velkou sílu
a může i v dnešních podmínkách
naplno uplatnit svůj talent.
Můžu říct něco pozitivního?
MUSÍTE.
KZ: V současnosti máme jako
architekti přístup k nesmírnému
množství informací díky různým
podkladům od magistrátů a obcí.
Dříve bylo velmi složité získat
podklady, dnes dostanete všechny
informace – od kvality podloží až
po přistávací koridor pro tryskáče.
Je to velká zásluha lidí, kteří se
zabývají územním plánováním.
PZ: K tomu územnímu plánu. Laik
si neuvědomuje, že to není jen
barevná mapka, která visí nějaké
paní úřednici na zdi v kanceláři.
Územní plán je platná legislativa.
Je potřeba jej vnímat jako
striktní normu, jako kupříkladu
maximální povolenou rychlost na
dálnici. Lidé to tak ale nevnímají.

Jinak si nedovedu vysvětlit
třeba požadavek klientů, kteří
si na „vymodřeném“ pozemku
určeném pro stavbu školního
zařízení chtějí postavit vilu.
Územní plán mají některé
obce lepší, některé horší, Brno
na něj čeká. Ostatně, v Brně
jsou ty prokleté plochy SJ. To
město bojuje s komplikovanou
dopravní obslužností. Obecně
vidíme v územních plánech
spoustu nedokonalostí, protože
svět se vyvíjí a s tím se mění
i požadavky na architekturu.
POJĎME SE ZASTAVIT
U TĚCHTO OBECNÝCH TRENDŮ.
PZ: Lidí přibývá, mají potřebu
bydlet. V Evropě je tendence
omezovat individuální výstavbu.
Končí éra satelitů, je ekonomičtější
využívat městské plochy, nerozvíjet
je směrem do krajiny. Toto se
během posledních dvaceti let
radikálně změnilo a odborná
veřejnost se s tím musí popasovat.
VLASTNÍ BYDLENÍ SE PRO
SPOUSTU MLADÝCH LIDÍ
JEVÍ JAKO NEDOSAŽITELNÝ
LUXUS. NEMOHOU NA TENTO
FAKT REAGOVAT DEVELOPEŘI
TÍM, ŽE BUDOU STAVĚT
NÁJEMNÍ BYTOVÉ DOMY?
PZ: Vznikl nám tady takový paradox.
Nájem je dnes vyšší než hypotéka,
problém je ale v tom, že spousta lidí
na ni nedosáhne.
KZ: Nájemní byty se jeví jako
nevyhnutelná budoucnost.
PZ: Naši rodiče nepovažovali za
nic špatného žít v nájemním bytě.
Ale Češi chtějí vlastnit nemovitost.
Ukazuje se však, že ne každý na
ni dosáhne. Problém je v tom, že
developeři nedokážou na tento
fakt reagovat. Většina investorů je
nastavena tak, aby získali akvizici,
postavili a prodali. Pronajímání