INTERVIEW

77

FREE ARCHITECTS

plány s kótami a klient se začne
potit, protože jim nerozumí.
PZ: Vytvořili jsme si zjednodušené
platformy z tohoto jediného
programu jak pro návrhy interiérů,
tak pro exteriéry a urbanistické
celky. To nám velmi zjednodušilo
práci v komunikaci s klientem
– laiky, developery, odbornou
veřejností. Nesmírně to urychluje
rozhodovací proces. Ta jistota
správného řešení je pak ohromná.
O JAKÝ PROGRAM SE JEDNÁ?
PZ: Obyčejný 3ds MAX. Není
to BIM, není to architektonický
nástroj, tedy databázový
program, kde se ten systém
skládá patchworkově. Je to
obecný modelář. A v tom je ta
krása modelování a komunikace
prostřednictvím 3D modelů.
Developery zajímají čísla, data,
objemy, výšky. Realiťáky efektivita
a to, jak ten produkt vypadá,
koncové zákazníky to, jestli ta
koupelna bude zase béžová
nebo konečně nějaká jiná – to
všechno ten program v sobě
nese. Pro všechny účastníky
řetězce jsme schopni vyextrahovat
jen to, co potřebují vidět.
KZ: Ještě mám k tomu jednu
věc, to vás bude zajímat. Tak jako
nás ty naivní vize velkolepých
architektů v konečném důsledku
posouvají, inspirují a nutí
nás řešit určité věci nově, tak
technologie typu BIM drasticky
ničí architekturu a developerské
projekty. Velké projekční
kanceláře, už to nejsou ani studia,
pracují s architekturou jako
s kostkou, kterou mají dopředu
vyřešenou – tím vzniká unifikovaná
monstrózní paneláková výstavba
s ekonomickou efektivitou někde
kolem 80 %. My ale oproti těmto

hmotám panelák vnímáme jako
křehkou lineární stavbu, proto
s tímto přístupem nesouhlasíme
a bojujeme proti němu.
PZ: Trošku nám to likviduje naši
konkurenceschopnost. Naším
cílem je individualizace řešení,
vnímáme prostředí, sociální
strukturu místa či krajinu, v níž
stavíme. BIM neumožňuje malým
ateliérům cokoliv individualizovat.
A velké molochy chápou
individualizaci jako prodlužování
a prodražování celého procesu.
JE SPRÁVNĚ, NEBO ŠPATNĚ
REDUKOVAT DEVELOPMENT
NA VÝTĚŽNOST KAŽDÉHO
METRU ČTVEREČNÍHO?
KZ: Výtěžnost jednoho metru
čtverečního není negativní
záležitost. Naopak, nutí nás to
vytvářet efektivní a efektní řešení.
Je to i důvod, proč jsme si řekli,
proč budeme produkty řešit od
nábytku. Řeknu příklad: pokud
tady máme produkt do 3 milionů
korun, pak platí premisa, že lidé
budou nakupovat nábytek v IKEA
a nepůjdou do prémiových
řešení – postel nebude měřit
230, ale 180 centimetrů. Takto
šetříme každý centimetr.
PZ: Tím se vracíme k tomu, co už
zde padlo. Je skutečně žádoucí,
aby architekt prošel interiérovým
designem a aby perfektně znal
sortiment nábytku na trhu.
KZ: Stavby by měl navrhovat
člověk, který skutečně prošel
interiérovým designem.
Mimochodem, že je byt větší,

neznamená, že je lepší. A naopak.
Vyhrává lepší produkt – jestli
je v bytě francouzské okno,
kam je situována terasa atd.
TO JE TEN PŘÍSTUP
REVERZNÍHO
DEVELOPMENTU…
PZ: Neboli přístupu od konce.
My přistupujeme ke stavbě od
koncového klienta a od jeho
požadavků a z nich skládáme,
samozřejmě i korigujeme, ten
celek. Pokud je ve finále dům
poskládán z nefunkčních bytů,
které mají nesmyslné velikosti, tak
může jít celá projekce do stoupy.

KZ: Každopádně, budoucnost
je v lepším komunitním životě
v námi navrhovaných objektech
– ve vybavení vnitrobloků,
v prostoru pro grilování, aby
tam byla stavbička, která slouží
komunitě. Dbáme na to, aby
vše bylo ekologické, aby tam
byla tepelná čerpadla, aby to
bylo pasivní, menší uhlíková
stopa. Ale to paradoxně vede
k omezení požadavků klienta. Co
je ekologické, je i ekonomické.
Ekologie i ekonomika nutí lidi být
úspornějšími a racionálnějšími. To
vede k omezením, což ještě není
pro některé splněný sen o bydlení.