72

Yorku. Ten byl překvapený – vůbec
nic o této epizodě nevěděl. Ozval
jsem se mu přesně ve chvíli, kdy
vyklízeli dům v německém Aachen,
ve kterém bydleli jeho rodiče. Věci
se tam vyhazovaly do kontejneru
a vyvážely doslova na skládku. Mizely
plány, papíry, knihy. Volal jsem jeho
sestře, která to měla na starosti, a ta
mi nakonec asi po týdnu s radostí
sdělila, že zachránila nějaký malý
notýsek s poznámkami a kresbami
nadepsaný „Brünn 1941“. Když
jsem jej však později prostudoval,
bylo to zklamání – o vile Tugendhat
v něm nebylo ani slovo. Byly v něm
pouze skici různých brněnských
funkcionalistických staveb s jeho
poznámkami. Takže ty fotografie,
které mohly být velmi cenné, asi
skončily ve sběru.
JAK SE TA STĚNA
VLASTNĚ OBJEVILA
V PROSTORÁCH MENZY?
V budově dnešní Právnické fakulty
za války sídlilo gestapo. Stěnu, která
tvořila ve vile Tugendhat jídelní
linku, rozebrali a dřevo použili jako
obložení baru. Vilu totiž gestapo
zabavilo. Takže to bylo vlastně
strašně jednoduché.

MIMOCHODEM, NEDÁVNO
BYLA V KINECH UVEDENA
PREMIÉRA AMBICIÓZNÍHO
SNÍMKU SKLENĚNÝ POKOJ
NA MOTIVY STEJNOJMENNÉ
KNIHY ANGLICKÉHO
SPISOVATELE SIMONA
MAWERA. JAK VLASTNĚ
VNÍMÁTE BELETRIZACI
PŘÍBĚHU RODINY
TUGENDHATOVÝCH
A JEJICH VILY?
Knihu jsem nečetl a film jsem neviděl
– tak to nemohu soudit. Ale něco
málo jsem četl o tom románu. Autor
využívá pravdivé události a míchá
je s výmysly, aby dosáhl jakéhosi
atraktivnějšího produktu. Myslím,
že si vila a také i potomci stavitelů
zaslouží lepší zacházení. Vím, že
se rodina snažila protestovat proti
tomu, aby se točilo přímo ve vile.
Mohli si přece navrhnout a postavit
vlastní fiktivní dům a ne navždy spojit
tento příběh s touto památkou.
Autor přece říká, že se nechal jen
velmi volně inspirovat, ne? Dnes
asi hodně lidí bude věřit tomu, že
to tak nějak všechno bylo, že je to
zfilmovaný skutečný příběh toho
domu. Ostatně…ve vile se natáčelo
-xté pokračování béčkového hororu

Hannibal, tak je to možná už jedno.
PŘITOM TA DOBA BYLA
NABITÁ SILNÝMI PŘÍBĚHY.
Přesně tak. Především konec třicátých
let, doba války, a pak to černé
období po osvobození a nástup
komunistů k moci. Velmi dramatické
jsou třeba skutečné příběhy
židovských rodin, které odsud utíkaly
pryč před Hitlerem. Myslím, že ta
doba není stále ještě dostatečně
zpracovaná a že zejména osudy
brněnských textilních podnikatelů by
mohly posloužit jako základ dobrého
románu, potažmo filmu.
Tak mě napadá, ale nevím, jestli
to náhodou tento pan Mawer
nepoužil….
ZKUSTE.
Třeba ten bar obložený
makassarovými panely z jídelny
vily Tugendhat. Tam chodili šéfové
gestapa po „práci“, která spočívala
ve výsleších a posílání spousty lidí
na smrt. Tenhle bar byl vyzdoben
neuvěřitelnými nástěnnými malbami
na téma staroněmecké mytologie,
kde hlavními postavami byly reálné
portréty těchto vrahů. Po osvobození

do tohoto baru přijel tým ze
Speciálního oddělení pro vyšetřování
RAF, které pronásledovalo lidi
zodpovědné za zastřelení britských
leteckých důstojníků, kteří se
účastnili takzvaného „velkého útěku“
ze zajateckého tábora Stalag Luft III
v Saganu.
TO ZNÍ JAKO HODNĚ SLIBNÁ
SYNOPSE KASOVNÍHO TRHÁKU.
Přes vyhrabaný tunel se dostali
na svobodu, doputovali až ke
Zlínu, kde byli zatčeni a na příkaz
brněnského gestapa zastřeleni.
Tento útěk byl námětem slavného
hollywoodského velkofilmu Velký
útěk z roku 1963, kde hrají hvězdy
jako Steve McQueen, James Garner,
Richard Attenborough nebo Charles
Bronson. A portréty v brněnském
gestapáckém baru pomohly
identifikovat hlavní aktéry, z nichž
většina byla pochytána a odsouzena
k trestu smrti. Nebo třeba osud
Alfreda Löw-Beera, jednoho
z nejvýznamnějších průmyslníků
v Brně…
V KRÁTKOSTI, ČÍM JE OSUD
ALFREDA LÖW-BEERA, OTCE
GRETY TUGENDHATOVÉ